Obří broskev zářila v Carpe Diem
Text a foto: Jiří Erik Duchoň
20.6.010
Kompletní fotogalerie je na adrese: http://jirierikfoto.rajce.idnes.cz
Obří broskev se sešla v kompletní sestavě v klubu Carpe Diem na Floře. Podle frontmana Cannyho sice došlo vinnou dopravní nehody ke zdržení českolipské sekce a se zpožděním dorazil také saxofonista Ondra Zátka, který odpoledne odehrál koncert s Xindlem X. Přesto před osmou večer se zdálo vše připraveno.
Předskakovat měl písničkář Singleton. Ten také krátce před půl devátou spustil, po několika odkladech, svůj set. Podle vlastních slov se jedná zejména o popis mezilidských vztahů zejména mezi mužem a ženou. Písničky jako Dnes půjdu cestou nejmenšího odporu, V rámci kopce, Umřu, umřu, umřu, Jaro nebo Prahy sice plynuly, ale musím konstatovat, že to byl proud s tragickou kostrbatostí a vyjadřováním „přes dlažební kostku“. Jednoduše řečeno mě Singleton neoslovil a pouze jsem doufal, že následná Obří broskev bude o něčem jiném.
Kolem deváté konečně přišla řada na Obří broskev s Jakubem Konigem v čele. S drobnými obavami jsem se těšil na tuhle sedmi člennou partu poskládanou z velké části z českolipských rodáků. Moje obavy plynuly z minulého a prozatím prvního koncertu, který jsem měl možnost slyšet na podzim v Modré vopici. Ten koncert byl jedním slovem tragikomický a nebýt tehdy Cannyho charisma, tak bych možná na Obří broskev zanevřel.
S tímto vědomím jsem se také vydal v sobotu večer do Carpe Diem, taková druhá šance pro Obří broskev si u mě vylepšit renomé. Něco mi pořád říkalo, že to přeci musí být lepší, než jak jsem to slyšel v Modrý vopici. K tomu mě také moc zaujal projekt, který rozjel Canny s názvem dEad Rock Star.
Canny rozjel svou show ve velkém stylu a hned při intru bylo jasné, kde je jeho silná stránka a já jsem po prvních pár minutách měl z Obří broskve ten pocit, ve který jsem doufal. Canny si nenápadně a bez velkých gest začal pohrávat se svou kytarou a pomocí krabičky vyluzoval nevšední tóny a plynule přešel z intra do první písně s názvem Anjel. S radostí jsem sledoval, že pro Cannyho je hudba opravdu vším, což je poznat na tom, jak ji vnímá, jak jím prostupuje a jak se s ní zcela sžívá.
V druhé písni Z Ústí na Měsíc mu zdatně druhým hlasem pomáhala klávesistka a partnerka Olinka a na trumpetu hrající Jára Zlámal, mladší bratr saxofonisty Pavla Zlámala. Z Ústí na Měsíc je výborně gradující píseň s jednoduchým, ale melodickým refrénem. „Někdy se těžko skrejvá, co je ti vidět na očích, někdy jenom chtít nestačí. Někdo se neozejvá a někdo jinej je ti čím dál blíž a pak se probudíš a pak mi voláš… z Ústí na Měsíc…z Ústí až na Měsíc.“ Možná jedna z nejkrásnějších písní Obří broskve. Ale další perly z truhličky s iniciály OB ještě měly následovat.
Další, tentokrát novou píseň Canny odpálí ostrým kytarovým rifem a samotný název Opilí a smutní je lehce sentimetálně depresivní, což se odráží i v textu obraty jako: „střílíme trávu a kouříme z pistolí…“ Záverečné hoblování kytary ale nepřežila jedna z Cannyho strun a tak oproti playlistu přišla na řadu sólová píseň Olinky – Hlídám těkavou, při níž si v první polovině vystačila jen se svým klavírem, ke kterému se posléze připojila jemně basa, bicí a saxofon.
„Výlet pro dnes končí
tvůj výlet pro dnes končí
támhle vidíš dřevo a místo
Pálím po večerech rámy
já pálím po večerech rámy
ty spíš skládáš z ramene hůl.
Tak hlídej
mám tu v džbánu látku těkavou
hlídej…“
Následovala zase rychlejší Voda stoupá z posledního alba Potápěči. Obří broskev letos slaví 15 let společné existence a proto nechala své fanoušky vybrat 15 Best of songů, které jsou volně ke stažení na adrese http://obribroskev.cz/ob15/ , vřele doporučujeme stažení a poslech.
Obří broskev na svých koncertech prakticky přehraje skoro celé album Potápěči (2008), což jen dokazuje, že písně jako Z Ústí na Měsíc, Hlídám těkavou, David, Flow, Do Děčína nebo Ukolébavka dělají z tohoto alba parádní kousek polykarbonátu.
Drobné problémy nastaly pouze při nástupu do písně Hlavně že jí chutná, kdy Pavel Zlámal, Olinka a Canny na třikrát nedokázali bez chyby naladit své hlasy na správný tón, ale na potřetí, byť ne dokonale, už nechali píseň jet dál. To ale nic nezměnilo na tom, že počínaje tímto velkým hitem se rozjel koncert, který bych těžko srovnal s jiným. Canny každou písní zvyšoval úroveň a celý koncert najednou plynul jako jedna souvislá řeka. Přestože mu při písni Co nám zbývá praskla další struna, tak Ondra Zátka s Pavlem Zlámalem dokázali svou saxofonovou improvizací předehry k Akawaki udržet tempo i energii celého večera a jelo se dál.
Obří broskev zatím stále hraje spíše sporadicky, ale po tomhle koncertě si určitě nenechám ujít možnost si je poslechnout znovu. I tento koncert byl letos teprve třetím, při čemž dva předchozí tahle parta odehrála minulý týden.
Opravdovým zážitkem pak byla píseň David, o které Canny prohlásil, že je o něm, i když se nejmenuje David. Ve finále Canny v kleče vazbí a rukou mění efekty. Tato chvíle skutečně pohlcuje nadšené, byť málo početné publikum k upřímnému a dlouhému potlesku. Obří broskvi se skutečně povedlo nádherně vygradovat tento večer do skvělého finále, při kterém si posluchači vytleskali kapelu dvakrát zpátky na podium.
V jednom z přídavků nemohla chybět i populární Do Děčína. Během koncertu přišla řeč také na novou desku. K velké radosti všech Canny potvrdil, že v Bratislavě nahráli během uplynulých týdnů všechny nástroje a v létě se deska začne mixovat tak, aby zhruba v listopadu byla připravena k vydání.
Suma sumárum, tenhle koncert bych oznámkoval pěti hvězdičkami z pěti a každý, kdo měl cestu kolem nebo přijít mohl a byl línej obout boty, tak přišel o koncert, který je možné zažít jen jednou za čas.