On the Road 2010
text a foto: Jiří Erik Duchoň
kompletní fotogalerii najdete na adrese: jirierikfoto.rajce.idnes.cz
Letošní On the Road přineslo opravdovou hudební lahůdku, za kterou se sjeli fanoušci pravděpodobně z celých Čech a tou bylo vystoupení jesenické kapely Priessnitz, ale nepředbíhejme.
Pátek 27. srpna se nesl v duchu sychravého, promáčeného počasí, ale ani to nezabránilo více než tisícovce návštěvníků, aby přišli do areálu U Čochtana v Lázních Bohdaneč, kde se už šestým rokem konal festival za podpory "domácí" respektive pardubické kapely Vypsaná fiXa. Ta byla také v pátek největším tahákem, ale už odpoledne udávaly rytmus kapely Battle, Znouzectnost nebo Skyline. Pro mě ovšem byli největším odpoledním tahákem chrudimští Chocolate Jesus. Jejich koncerty jsou díky jejich alternativním punkovým projevem příjemné na poslech a zajímavé je zejména sledovat projev frontmanky Kristýny, která svou hudbou doslova žije. Pro fanoušky Chocolate Jesus budeme mít určitě dobrou zprávu, že nová deska je téměř hotová k lisování a během několika týdnů dostane fyzickou podobu.
Opravdová vřava ale nastala o několik hodin později, kdy se na podium chystala Vypsaná fiXa. Nedočkaví fanoušci dávali hlasitě najevo svou nedočkavost, dokud se na podiu konečně neobjevila čtveřice Márdi, Mejla, Mejn a Pítrs a nespustili nejdříve zvukovou zkoušku v podobě Antidepresivní rybičky a pak už vypálili jako první Ruzyni. "Mejn je nahlas, tak se ztlumí. Tohle je náš festival a vy jste naši kámoši," pronesl v první pauze Márdi do davu.
Pak už vše jelo ve vyjetých kolejích v podobě Palenie Titonia, Ninu Márdi věnoval Pítrsově neteři, kerá oslavila šestnáctiny, pak přišel Dezolá společně s Francouzskou, která zpívá chanson z roku 1982. Dál přišla Mažoretka, Klenot, Barová turistika, Antidepresivní rybička, Kostel - Biohazard - McDonalds a pak už přišel čas na přídavek Sirény a Lunapark.
Playlist:
zvukovka:
Antidepresivní rybička
playlist:
Ruzyně
Palenie Titonia
Nina
Dezolát
Francouzka zpívá chanson
1982
Mažoretka
Klenot
Barová turistika
Antidepresivní rybička
Kostel - Biohazard - McDonalds
-----
Sirény
Lunapark
Tím ovšem sobotní večer zdaleka nekončil, protože po Vypsané fiXe okupovaly podium další dvě pardubické kapely Dukla Vozovna a Kalkata band.
Sobotní den, začal stejným počasím jako pátek skončil. Počasí se bohužel neumoudřilo a zimu střídaly občasné přeháňky, ale nic nemohlo narušit program, který začínal přesně v sobotní poledne. Představilo se Divadlo tří, Bahňous, VPR, Eggnoise, Volant nebo Matthew´s workshop. Po nich ovšem přišla řada na druhý největší tahák letošního On the Road, kapelu Priessnitz. Když jsem se ptal Márdiho, jak se mu podařilo tuhle jesenickou partu, která svůj poslední koncert odehrála v říjnu 2008 přemluvit k účasti na On the Road, odvětil pouze, že jim prostě zavolal a oni souhlasili. Ale ať to tak bylo nebo ne, tak svým rozhodnutím bezesporu udělali radost spoustě svých věrných fanoušků.
V publiku bylo znát, že na tento koncert se sjelo skutečně velké množství lidí právě a zejména na tuhle konkrétní kapelu, včetně skupiny přímo z Jeseníku. A rozhodně o sobě dávali vědět dlouho před začátkem koncertu, kdy se kapela na podiu teprve chystala na svůj comeback na festivalové podium. Frontman Jaromír Švejdík nechával publikum napnuté do poslední chvilky a i mikrofon za něj nazvučil bubeník Zdeněk Jurčík.
Teprve, když bylo vše připraveno ke spuštění představil se tento charismatický zpěvák nedočkavému publiku. Playlist byl vcelku očekávaný, nedalo se čekat, že by Priessnitz po dvouleté odmlce zahráli něco překvapivého, ale i tak když se při zvukové zkoušce rozlehla areálem kytara Petra Kružíka ve Stereu, fanoušci hlasitě vyjádřili své nadšení. Pak už se rozjel koncert plnou parou a úvodní V parku a Jan vystřídaly populární Střepy, všechny tři písně z posledního studiového alba Stereo. Teprve pak přišla na řadu starší věc z mého oblíbeného alba Seance - Hvězda. Následovala Tanečnice, Malej chlapec nebo Nebel a pozvolna se rozehřívající zbývající "nepriessnitzovská" část publika se začínala také dostávat do varu.
První polovina pak vyvrcholila hitem Děláže a Jeremiáš a celý koncert se přehoupl do závěrečné části neméně oblíbenými písněmi Rybičky, Nebolí nebo Dotkni se mě. Závěrečná píseň základního setu Jaro pak rozpumpovala dav, který se jen těžko smiřoval s tím, že je konec. Jako přídavek musela kapela přidat další dvě písně z posledního alba Jezero a Larisa. Pak už byl ale konec doopravdy. Publikum se marně dožadovalo druhého přídavku a musím uznat, že by si ho po svém několikaminutovém zasloužilo, ale nakonec se ho nedočkali.
Playlist:
zvukovka:
Stereo
playlist:
V parku
Jan
Střepy
Hvězda
Tanečnice
Malej chlapec
Nebel
Děláže
Jeremiáš
Rybičky
Nebolí
Dotkni se mě
Jaro
--------
Jezero
Larisa
Závěr mokrého a chladného letošního ročníku obstarali populární taneční kapely Fast food orchestra a zejména Sto zvířat a potom už nám nezbylo, než se začít těšit na další ročník, který bude doufejme stejně úspěšný a zajímavý jako ten letošní.
